DOBRODRUŽSTVÍ ZA POLARNÍM KRUHEM

     Děti, víte jak se staví eskymácké iglú? Že nevíte, co je to iglú? Iglú je dům nebo domeček, který si na severním pólu staví Eskymáci a potom v něm bydlí.
     Na tom domečku je zvláštní, že je celý ze sněhu.
     A jak se dá postavit? To ví Klárka a Karin, dv2 kamarádky z Pardubic. Jen co začátkem zimy napadne sníh, alespoň tak nad kotníky, hned se pustí do stavění iglú. Je to tak jednoduché! Stačí si od maminky půjčit lopatku na smetí a může se začít.
     Nejdříve se uválejí menší sněhové koule jako při stavbě sněhuláka. Když jsou hotové, lopatkou se z každé vyřízne pěkná kostka nebo obdélník. To jde Klárce nejlépe. Karin potom sněhové kostky rovná do kruhu a staví na sebe. Ale pozor! Nesmí zapomenout na otvor, kudy budou do iglú lézt. Ze všeho nejtěžší je však strop, ale protože iglú vypadá jako bublina na vodní hladině, zvládnou hravě i to. Nakonec iglú rukavicemi uplácají a uhladí, až je pěkně kulaťoučké.
     Nebylo tomu jinak ani toto zimní odpoledne. Práce jim tentokrát trvala o něco déle, protože se nejdříve pořádně zkoulovali, ale teď už jsou se stavěním hotovi. Je nejvyšší čas! Mezi domy, kde si Klárka s Karin hrají, začalo zrovínka ledově foukat. „Karin, pospěš si. Schováme se uvnitř," povídá Klárka, když mu studený vítr nafoukal za krk pár ledových vloček.
     Děti si klekly a po čtyřech vlezly do iglú. „Moc veliké teplo tady není," postěžovala si Klárce Karin, „ale alespoň sem nefouká." „Žádný strachy. Hodně dýchej a za chvilku ti bude tepleji," vysvětlovala Klárka . A měla pravdu.
     Brzy bylo v iglú opravdu příjemně. Zrovna se jim tam začínalo líbit, ale co naplat. V zimě je brzy tma a děti se musí vrátit domů. „Venku je pořádná fujavice. Doprovodíš mě?" zeptala se Karin Klárky. „To víš, že tě doprovodím," řekl Klárka a oba vylezli ven.
     Venku sněžilo tak hustě, že nebylo vidět ani na krok. „Slyšíš ten hukot? Asi přijíždí nějaké auto. Drž se mě, aby nás nepřejelo," volala ve vánici Klárka na Karin.
     Z ničeho nic rozřízlo tmu silné světlo a před kamarády zastavil sněžný skútr. Na něm seděl velmi podivný muž, zahalený v huňatých kožešinách. Toť v Pardubicich velmi nezvyklá a podezřelá věc. ...